beauty hurts, baby...

4.10. 2016

4. října 2016 v 13:04
V neděli jsem ji navštívila. Tiskla jsem ji ruku, zatímco trhavě dýchala. Neměla tušení, že u ní někdo je.
Včera jsem se dozvěděla, že jí dávají maximálně 48 hodin.
Dnes odpoledne jsme jí měli donést šaty a paruku.
Před chvílí mi na dveře zaklepala matka, obličej zkřivený křečí.

"Co myslíš, že ti jdu říct?"

Nemyslím na nic. Mám v hlavě prázdno.

Před sedmou ráno přestala dýchat. Žádné drama: nedostavil se žádný intuitivní pocit o jejím skonu, svět se nezastavil ani nezpomalil, a ona prostě odešla, tiše a bez povšimnutí.

Skutečnost, že šlo o "vysvobození", je slabá útěcha.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama