beauty hurts, baby...

8.6. 2016

8. června 2016 v 4:35
Koťátka, přináším vám report o posledních událostech, abyste byly v obraze, jak se snowchild pere se životem (a kily).

Od posledně se toho semlelo hodně. V prvé řadě se rozjelo zkouškové, a tím stoupla má potřeba čokolády. Můj dosavadní nejodpornější čin bylo sežrání tří tabulek Milky za den. Ale mít plné břico čokolády bylo tak uklidňující, že jsem nic moc jiného nekonzumovala, a konečný pocit byl velmi uspokojivý. Na čoko-mono bych zvládla přežít celý týden levou zadní. (I když, která z nás ne... :D)

Výborná zpráva je, že jsem skutečně zhubla. Konečně jsem pokořila tu prokletou padesátku, a na váze se teď skví překrásných 49,6 kg! Když jsem to viděla poprvé, musela jsem se kousat do tváří, abych radostí nevykřikla, a nepřilákala tak matčinu pozornost. Bohužel, minulý týden, když jsem se opět kontrolně vážila, mi sestra koukla přes rameno a na celý byt zařvala: "Ty máš 49 kilo?! A neměla bys třeba začít pořádně žrát?" Neřekla jíst, řekla žrát. Jako bych byla nějaké zvíře v ohradě, co se musí nakrmit. Měla jsem obrovskou chuť se otočit a dát jí pohlavek, ale nemohla jsem. Se zaťatými zuby jsem pokrčila rameny a snažila jsem se ignorovat matčin zkoumavý/vyčítavý pohled. Poslední dobou mě znepokojuje, jak se na mě dívá.



Myslím, že začíná něco tušit. Vrhá na mě zkoumavé pohledy a cítím, jak mi očima skenuje tělo. Snažím se chodit na návštěvy ve volných tričkách a delších sukních, ale moc to nezabírá. Téměř pokaždé komentuje můj vzhled, a posledně mě nabádala, abych se dostavila k doktorce na odběry krve. To nemůžu připustit. Jedna návštěva doktorky by mohla vše převrátit naruby, roztočila by buďto kolotoč lží a zapírání, nebo by vynutila přiznání a následné "léčení", kontroly a terapii. Ne, ne. Do lží se člověk snadno zaplete, a přiznání a odevzdání toho, co teď mám, zkrátka nepřipadá v úvahu! Ale mami, co bych na odběrech asi zjistila? Málo železa a nízký hemoglobin tu byl vždycky. Že jsem teď víc zelená? No a divíš se? Mám zkouškové, je to stres, skoro nespím. Přes léto se to zase zlepší.

Nic se nezlepší, ne tak, jak by si ona přála. Budu se ztrácet víc a víc. Hodlám v tom pokračovat. Ještě kousek. A pak ještě. Teď to jde obzvlášť lehce, protože jsem si našla práci. Když jste 8 hodin v pohybu, logicky toho moc nesníte, a večer jste tak unavení, že si nic neuvaříte. Takže teď jím krásně málo. V pracovní dny je můj jídelníček jasně stanovený: malá snídaně (ovoce nebo lupínky), v práci banán a jogurtový nápoj, a večer už většinou nic, nebo jen lehoučká zelenina a kukuřičné plátky. V tyto dny mívám výdej dvojnásobný, co příjem. A když se rozhodnu jít po práci ještě na bazén, a uplavu svůj kilásek a půl, je to jako bych spálila dva dny plné jídla, a cítím se úžasně.

Jsou tu i trable, bohužel. Nespím. A když spím, budím se stejně unavená, jako jsem usínala. Nehty mám jako papír, neustále mi padají vlasy a praskají rty. Jsem trochu rozhozená, zesláblá a často se mi podlamují kolena. Bývá mi zima, načež příjde nával horka, div neomdlím. Skoro neustále mi buší v hlavě, to známé hučící moře vzbouřené krve, která nestíhá roznášet kyslík do všech částí těla. Třesou se mi ruce, nedokážu otevřít sklenici medu, a když nesu v obou rukách hrnky čaje, jen čekám, jestli je třesem dřív vyliju, nebo slabostí pustím. Vyjít schody vyžaduje velký výkon. Když chci převléct postel, musím si na to vyhradit celý den, dopoledne peřiny svléknout, odpoledne povléct. Nezvládnu to udělat naráz, je to moc náročné.
Ale to je také dost možná podmíněné mou diagnózou. Alespoň ten spánek, únava a slabost určitě. Musím si řádně rozdělit své lžičky (aneb dobře si rozvrhnout, co chci který den udělat, určit na to kus denní energie)...
Ale i tato slabost je dobrou známkou postupu. Je to nezbytná nutnost (stejně jako je tu a tam čoko-mono).

Prozatím se opět stáhnu, musím se připravit na další zkoušku. Až budu mít to nejhorší za sebou, dám opět vědět. Držte se, kočky, a pamatujte, že i když se nedostanu k psaní komentářů, moc vám držím palce, aby všechno šlo přesně tak, jak chcete.


snowchild

 


Komentáře

1 vivien-for-ana | 17. června 2016 v 19:10 | Reagovat

Ahoj tyjo, jsi dobrá :) ... taky mám teď plno zkoušek, děs! ... jak dietuješ když se musíš učit a soustředit? nějaké tipy??? :)

2 Chiara | E-mail | Web | 6. července 2016 v 9:22 | Reagovat

Teda,jsi opravdu dobrá :O mě příjde, že už toho i tak dost omezuju,ale na tebe nemám ani zdaleka :O jsi fakt dobrá :) bývá mi slabo,ale tak jak ty píšeš opravdu jen výjimečně...nj,asi se dostatečně nesnažím :( pro mě je nejhorší to spaní,prostě nemůžu spát. A i když usnu,tak se furt budím a bývá mi večer strašně moc blbě :(...z ovoce ani tak ne,ale ze zeleniny mívám ještě větší hlad,než když nic nejím :( jak to děláš? :O nechceš spřátelit? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama