beauty hurts, baby...

31.3.-3.4. - normalita = neschopnost

3. dubna 2016 v 17:29
Zdravím kočky.
Jak se vám daří v dubnu? Pěkně nové jídelníčky, nové diety, challenge... fandím vám, a závidím vám.
Můj začátek dubna byl veselý. Rozhodla jsem se totiž zkusit to, co mi vážně, ale vážně nejde - jíst. Ano, jíst. Nebylo to tak úplně čisté rozhodnutí, spíš mě k tomu nutily okolnosti. Celé čtyři dny je tu eF a když je tu on, tak snowchild papat musí. snowchild totiž nechce eF vyděsit. eF vidí, že jeho kočička hubne, ale neříká nic. Žije v domnění, že kočička hubne zdravě, pravidelným pohybem... A já ho v tomto domnění držím. "Ano zlato, dám si snídani. Jistě, oběd zní dobře. Jasně že si dám večeři, už umírám hlady. Jé, zmrzlina! tak to si dáme zákusek, ne?"

Jenže hned první den jsem samu sebe přesvědčila, že je to nad mé síly. Tohle prostě nedokážu.

31.3. a 1.4.
Čtvrtek a pátek byly fajn. Jeden den jsem jedla hlavně ovoce, pila vodu a šla si zaplavat. Další den jsem jedla ještě méně, sice jsem měla docela nezdravou snídani (chleba ve vajíčku), ale po zbytek dne jsem pila kafe a večer u filmu jsem zobala sice zakázané, ale hříšně dobré mandle v čokoládě se skořicí. Oba dva dny vcelku přijatelné, pocit lehkosti a skvělosti vyvažoval únavu a v noci jsem dokonce dobře spala.

2.4. a 3.4.
Hrůza. Hrůza, děs a sliz.

I přes prvotní snahu dělat přesně tohle, jíst normálně, a to klidně i 3x denně a třeba i trochu nezdravě, se cítím odporná sama sobě. Břicho mám jako sud a cítím se těžká a nemotorná. Důvodů k těmto pocitům je za den hned několik: velká sladká snídaně s ovocem - kokosová buchta jako svačina - odpoledne trocha ovoce - a pozdě večer nálož špaget s rajčatovo-sýrovou omáčkou a tofu. Divím se sama sobě, že jsem se z toho všeho nepozvracela (nemluvě o tom, že to byl pro můj metabolizmus takový šok, že se mi div neprovalil bok, jak se říká...).

Jak tohle někdo dokáže dělat každý den? Jak? Nechápu to. Cítit se takhle plná každý den je něco absurdního. Během noci docházím k závěru, že tohle už znovu nesnesu. Problém je, že dokud tu bude eF, pořád budu muset snít alespoň něco, abych ho uklidnila. Jít spát s prázdným žaludkem nebude možné.

Ani dnešek tedy nebyl o nic lepší. Oběd jsem měla s rodinou. Babička zkoušela nový recept na zeleninové smažené placky a máti dělala bramborový salát. Ideální jídlo, no ne? "Páni babi, to voní fakt báječně. Jasně mami, naberu si salát."
Snědla jsem takové nutné množství, že po odložení vidličky nepřišel komentář "a tos už jako dojedla?", zbytek smetla do kastrůlku na večeři pro eF, a doufala jsem, že tím to pro dnešek končí...
...a ono ne. Máti mě totiž postavila na váhu. Zhrozila jsem se. Tajně jsem se zvážila před jídlem, a měla jsem krásných 50 kilo, což je váha, která mě sice uspokojuje, ale mou matku by hnala k telefonu volat doktora. Přemýšlela jsem, jak to ukecám, když mi číslo váhy vyrazilo dech. Už půl hodiny po jídle jsem měla 51,5 kila! Máti se také zhrozila, že prý vážím málo, a začala do mě rýt, jestli bych se nad sebou neměla zamyslet. Byla jsem naštvaná a otrávená, a odsekla jsem, že vážím dost.

Chtěla jsem jít dnes večer plavat, ale po tom jídle je mi pořád těžko. Asi zůstanu doma a dám pár cviků na stehna. Mimo jiné mám ještě práci do školy a tak se od jídla nějak zabavím. A dnes už nanejvýš jen jablko a vodu!


Naděje na světlejší zítřky však svítá: od zítřka nám v ulici na 4 dny zavřou plyn. V mé domácnosti, kde sporák, kamna i kotel fungují na plyn, to znamená krásný půst. Nebude žádné večerní vyvařování těstovin, rýže nebo omáček. Hezky studená strava z lednice a suchárky. Konvice horkého kafe nebo čaje na zahřátí. Nejteplejší jídlo budou zapékaná rajčata v troubě a nejlepší na rozproudění krve pohyb. Nemám ani elektrický vařič. Žádná pokušení. Jen pocit lehkosti.

Držte mi palce,


snowchild

P.S.: nějak mi blbne zobrazování blog.cz, a vaše stránky jsou pro mě z nějakýho důvodu nečitelný. Čekám, až to přejde, a než budu zase moct psát komentáře, držím vám palce alespoň touto cestou. :)
 


Komentáře

1 Wanna be skinny | Web | 7. dubna 2016 v 12:42 | Reagovat

Mám to stejně.. nedokážu jíst normálně. A když jsem na víkend u přítele (který jí pořád, protože může jíst a nic nepřibere a pořád má suprovou postavu) já to tak nemám a po každém i sebe menším jídle si přijdu větší a větší...) :((( Ale my to zvládneme! :) Věřím tomu! Jsi skvělá a miluju tvůj styl psaní. Moc dobrý práce. ;)

2 O. | Web | 7. dubna 2016 v 17:52 | Reagovat

Dni strávené s priateľom sú veľmi ťažké.. netvrdím, že keď som sama nejem, no keď som s ním nemám takú kontrolu, akú by som chcela :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama