beauty hurts, baby...

23.3. - bezpečný den

24. března 2016 v 12:00
23.3.
Byla jsem nervózní. Dopoledne jsem zaspala a přednáška, na kterou jsem se nějakým zázrakem dostala ještě včas, se nakonec ani nekonala. Načež se stalo něco, co bych od sebe nikdy nečekala - šla jsem se třemi spolužáky do blízkého baru, já na kafe, oni na pivo. Bylo to tak zvláštní - já a tři kluci, které sotva znám, na veřejném místě, u jednoho stolu. Bylo to divné, a zároveň milé. Postupně jsme se rozcházeli domů a zpět na přednášky, a já přišla domů až pozdě odpoledne. Učím se tvářit, že mi podobné interakce nedělají problém.

Musela jsem se zvážit. Nemám doma vlastní váhu, chodím se vážit k rodičům. Ano, musím si konečně sehnat vlastní váhu, tohle plížení se po kuchyni mému sevřenému žaludku nepomáhá.
Tentokrát mě váha uklidnila. Ukazovala 50,6 kg.
Odcházela jsem spokojená, a později pak přišel eF a můj skvělý jablečně-kávový den byl narušen otázkou, co chci k jídlu. A tak se z mono-dne stal bezpečný den, plný bezpečných potravin… tentokrát docela bez výčitek :-)

SNÍDANĚ: x
OBĚD: x
VEČEŘE: plná miska cherry rajčátek a salátové okurky + 4 křehké plátky s pomazánkou ze sušených rajčat, později pár kousků hroznového vína… a opět čokoláda, ale naštěstí jen ½ tabulky (eF mi ji předal, že prý ji posílá kamarád, a já ji nedokázala schovat nebo vyhodit)

SVAČINA: 2 jablka
MIMO: cca 2 litry vody, 2 kafe latté


Dnes je den klidu. Zítřek bude náročný.
Zítra jedeme s eF navštívit babičku s dědečkem. Bude to jejich první seznámení, jsme pozvaní na oběd a domů pojedeme až večer. Babička bude milá a usměvavá, navaří hromady jídla, co provoní celou kuchyni a následně celý dům, kočky budou loudit nedojedené dobroty, eF bude nervózní, dědeček se bude culit a uvaří nám kakaové kafe se šlehačkou a já budu jíst, protože nechci rozpoutat scénu.
Bude to těžké. Normální oběd jsem neměla už pár týdnů. Babiččin klasický oběd o dvou-třech chdech jsem měla naposledy v létě. A nejsem si jistá, jestli jsem ji posledně uklidnila natolik, aby si teď nevšimla chybějících dvou kil.

Dva týdny zpátky jsem si zahrála na Karkulku a šla jsem na Lesnou navštívit nemocnou babičku. Krátká odpolední návštěva, abych ji moc neunavila. Ale babička byla čilá. Dovlekla mě na váhu, posadila mě do kuchyně a zatímco ohřívala jídlo, neustále jsem jí musela vyjmenovávat, co všechno doma jím. Povídala jsem jí o receptech, které jsem se naučila. Mluvila jsem o smetaně, rozteklém sýru a smažených vejcích. Básnila jsem o teplých buchtách, které mi eF nosí z pekárny. A jedla jsem. Jedla jsem všechno, co m dala: plnou mísu polévky s chlebem, 4 chleby tlustě namazané máslem, sýrem a s navršenými ředkvičkami, čajové sušenky, čokoládu, sladké hrušky…
A odpovídala jsem na otázky. A ano, lhala jsem. Znám ty doktorské fígle, jak nenápadně zjistit, jaký má pacient vztah k jídlu. Všechno jsem to vypozorovala. Vím, jak se babička kdysi ptala sestry. Vím, jak se doktoři ptali spolunocležnice z našeho nemocničního pokoje. Vím, jak odpovídat, abych nevzbudila podezření. "Ale babi! Trochu hubnu, ale nijak drasticky. Chodím přece třikrát týdně plavat, pamatuješ?"
Po celém odpoledni, kdy jsem si neustálým opakováním vět "jím dost, jistěže jím, ano babi, pořád něco jím" připadala jako zaseknutá gramofonová deska, po odpoledni, kdy jsem do sebe cpala věci, co normálně nejím, se babička jakž-takž uklidnila. Spokojila se s komentářem, že mám scvrklý žaludek. Já byla přecpaná a v daný okamžik jsem nenáviděla chleba. Ale uklidnila jsem ji. Stálo mě to velké úsilí a další den byla hladovka.

Zítra to musí být stejné: všechny uklidnit a jednat normálně.
Držte mi tlapky, kočky.

snowchild
 


Komentáře

1 Ďábelská Victoria | Web | 26. března 2016 v 5:54 | Reagovat

Pro mne není žádný den bezpečný :D A jsem ráda..ještě tak konečně umřít

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama