beauty hurts, baby...

Březen 2016

30.3. touha po energii

30. března 2016 v 23:33
30.3.
Druhá noc bez spánku. Kapitulovala jsem a namísto zírání do stropu jsem si přepisovala poznámky do školy. K ránu jsem zavřela oči tak na hodinu, a pak už jsem do sebe jen klopila léky. Už od prvního zatmění před očima mi je jasné, že tenhle den skončí špatně... a taky že ano.
Vzhledem ke spánkové situaci jsem si kávu zakázala (jinak bych sebou někde praštila), a tím padla plánovaná hladovka. Moje tělo se - celkem logicky - paličatě dožadovalo přísunu energie. Měla jsem strach, aby nedošlo na ZP, a tak jsem si pečlivě vybírala, co bych mohla sníst, ale stejně jsem si to večer pokazila - ne tak složením, jako spíš množstvím.

SNÍDANĚ: čokoládový sojový nápoj Alpro (snaha se nakopnout - nezabralo)
OBĚD: Activia nápoj višeň (po přednášce, na cestu domů)
VEČEŘE: 3 křehké plátky se zbytkem česnekové pomazánky, 2 křehké plátky s hermelínem a plátkem sýra

SVAČINA: miska hroznového vína, 2 x jablko, balíček rajčatovo-bazalkových rýžových placiček racio
MIMO: něco přes litr a půl vody + ráno to mléko

Celý den mám něco v puse, a bohužel, mátové pastilky to zrovna nejsou. Bolí mě žaludek, a i když se může zdát, že jsem toho snědla málo, cítím se hrozně plná a je mi z toho těžko. V hlavě mi zase hučí moře. Mám strach, že se mi ani tentokrát nepodaří usnout, že zase zavřu oči až k ránu, a bude mi ještě hůř, než mi je teď. A přežít tři běžné dny s pěti hodinami spánku nezvládnu ani já.

Zkusím si pustit nějaký film, zvuková kulisa většinou pomáhá. Stačily by mi pouhý čtyři hodiny, nebo klidně tři... musím spát, jinak bude tělo znovu vyžadovat energii, a já se ji pokusím doplnit, přestože vím, že takhle to prostě nefunguje. Hroznový cukr na zahnání únavy je pro mě čistá utopie. Do deseti minut bych spala - na židli, vestoje, skloněná nad knihou... kdekoliv, kdykoliv. Na pár vteřin nebo několk hodin. A probudila bych se stejně unavená, jako jsem usínala.

Moje tělo nezvládá normálně jíst a můj mozek nedokáže normálně spát. Moje vlastní tělo mě neposlouchá. Nemám kontrolu vůbec nad ničím. Je vůbec něco, co není v mém životě narušené?
Dnešek byl vážně mizernej.

snowchild

28.-29.3. 2016

29. března 2016 v 22:35
28.3.
Po delší době zase bezesná noc. Paradoxně se cítím svěží a silná, a celý den podle toho taky vypadá. S jídelníčkem jsem nadmíru spokojená, a fakt, že jsem poslední dny jedla vážně strašně, už tolik nebolí.

SNÍDANĚ: x
OBĚD: x
VEČEŘE: x

SVAČINA: jablko, miska malin
MIMO: konvice černýho kafe + 1,5 litru vody + panák slivovice

Jako každý rok o Velikonocích, stavili se u mě dva kamarádi ze základní školy. Dali jsme si panáka slivovice, co tu posledně nechal Medvěd, a dlouho jsme si povídali. A jeden z nich se na mě tak podíval a prohlásil: "Tys zase zhubla, co?"
Zarazilo mě to. Vidíme se jednou ročně. Napadlo mě, že to poznal, když mě při příchodu objal. "To ani ne." V duchu jsem tiše zajásala, že je má snaha poznat.

25.-27.3. - hledání kontroly

28. března 2016 v 5:20
špatné dny
Po neskutečně úděsném pátku, kdy můj denní příjem překročil obvyklou hranici téměř trojnásobně (skoro 1300 kcal špatných potravin!!), přišla opravdu špatná sobota, s dvojnásobným příjmem (cca 900 kcal opět špatných potravin). Kromě stále trvajícího znechucení, kterého se asi jen tak nezbavím, trpím nepříjemnou bolestí v břiše, jakožto fyzickou připomínku uplynulých dnů. Opravdu už nejsem zvyklá tolik jíst - to je z toho všeho asi jediná pozitivní myšlenka.

Snažím se na tyto dva dny pohlížet jako na oběť vyšším cílům. Přeci jen se mi podařilo babičku utvrdit v tom, že se stravuju docela normálně a s chutí, jen mám trochu zmenšený žaludek. Teď je třeba vše vrátit do původních kolejí, hezky 500 kcal/den + 3 x týdně bazén. Teď je jen třeba zase pomalu snížit dávky jídla... ach, ani nechci myslet na svou váhu. Jestli jsem mohla minulý týden škrtnout číslo 51, a toužebně hledět na to krásné číslo 50, tak teď mám zcela jistě celé kilo zpátky (a možná i něco k tomu).
Tímhle stylem by to nešlo. Musím se polepšit. Chce to inspiraci u ostatních bojovnic. Chce to thinspiraci.


malá odbočka...
Už delší dobu jsem chtěla zkusit, co za výsledek mi asi vyplivne ten vševědoucí PPPtest. Čistě ze zvědavosti. Možná i pro zábavu. Nebo pro zabití několika málo minut z jedné noci, kdy mě opět opustil spánek.

Myslíte si, že nyní netrpíte poruchou příjmu potravy.
Váš odhad se s výsledkem testu neshoduje.


23.3. - bezpečný den

24. března 2016 v 12:00
23.3.
Byla jsem nervózní. Dopoledne jsem zaspala a přednáška, na kterou jsem se nějakým zázrakem dostala ještě včas, se nakonec ani nekonala. Načež se stalo něco, co bych od sebe nikdy nečekala - šla jsem se třemi spolužáky do blízkého baru, já na kafe, oni na pivo. Bylo to tak zvláštní - já a tři kluci, které sotva znám, na veřejném místě, u jednoho stolu. Bylo to divné, a zároveň milé. Postupně jsme se rozcházeli domů a zpět na přednášky, a já přišla domů až pozdě odpoledne. Učím se tvářit, že mi podobné interakce nedělají problém.

Musela jsem se zvážit. Nemám doma vlastní váhu, chodím se vážit k rodičům. Ano, musím si konečně sehnat vlastní váhu, tohle plížení se po kuchyni mému sevřenému žaludku nepomáhá.
Tentokrát mě váha uklidnila. Ukazovala 50,6 kg.
Odcházela jsem spokojená, a později pak přišel eF a můj skvělý jablečně-kávový den byl narušen otázkou, co chci k jídlu. A tak se z mono-dne stal bezpečný den, plný bezpečných potravin… tentokrát docela bez výčitek :-)

SNÍDANĚ: x
OBĚD: x
VEČEŘE: plná miska cherry rajčátek a salátové okurky + 4 křehké plátky s pomazánkou ze sušených rajčat, později pár kousků hroznového vína… a opět čokoláda, ale naštěstí jen ½ tabulky (eF mi ji předal, že prý ji posílá kamarád, a já ji nedokázala schovat nebo vyhodit)

SVAČINA: 2 jablka
MIMO: cca 2 litry vody, 2 kafe latté

21.-22. 3. 2016

22. března 2016 v 19:39
21.3.
eF dopoledne nakrájel jablko a donesl mi ho do pokoje. Postavil misku na stůl se slovy: "Já vím, že bojkotuješ donesené jídlo, ale něco sníst musíš."
Myslel to jako vtip, kterému jsme se oba zasmáli, a já pak odešla do koupelny umýt si vlasy. Ještě nebylo poledne. Už nějakou dobu mám pravidlo, že před 12 hodinou se nejí. Před polednem se jen pije čaj, kafe, voda. Ale žádné jídlo. Je těžké to dodržovat, opravdu. A ne snad kvůli hladu, ale kvůli eF.

V 12:15 jsem do sebe nasoukala připravené jablko. Pak jsem si přichystala věci, oblékla se a šla na přednášku. Odpoledne jsme s eF měli sraz ve městě. Chtěla jsem si koupit padnoucí oblečení. Co jsem zhubla, spousta věcí ve skříni mi nesedí, a už delší dobu mi chyběl pocit látky obepínající tělo. Navíc jsem chtěla pokořit Terranovu a Tally Weijl - obchody, které oblékají drobné panenky. Věděla jsem, že ještě nemám tu správnou váhu, ale přesto jsem to chtěla zkusit.

A i přes svých dvaapadesát kilo jsem slavila úspěch:
Terranova, černé jeanové šortky s vyšším pasem. XS.
Tally Weijl, černé obepnuté šaty s průstřihy na zádech. S.

Ten pocit byl dokonalý. Oslavila jsem to bílým frozen jogurtem s lesním ovocem a jahodami. Večer jsem si to trochu pokazila, eF musel vidět, že jsem ještě něco snědla. Ale i přesto jsem s jídelníčkem 21.3. docela spokojená.

SNÍDANĚ: x
OBĚD: jablko
VĚČEŘE: zbyteček koprového salátu z minulého večera + 3 křehké celozrnné rohlíčky BonaVita

SVAČINA: frozen jogurt (odměna), pár soust z meruňkového koláče s tvarohem, (eF mě krmil)
MIMO: cca 2 litry vody, 1/2 malého sojového mléka Apro

tohle není začátek.

22. března 2016 v 17:18
Do něčeho padám.
Nevím, jak to popsat, jen to cítím. Není to začátek, už to trvá dlouho. Je to ve mně. Vnímala jsem to už jako malá, ale tehdy jsem to neuměla pojmenovat. Teď je to rok, co vím, jak to nazvat. A je to právě teď, co mi to něco tiše šeptá, co mám dělat.

Tuším, že je to problém… ne - tuším, že by to mohl být problém, pokud se to vymkne. Pokud to nechám zajít příliš daleko, tak ano, mohl by to být problém. Mohlo by to být odporné a drsné, mohlo by mě to i zabít. Potencionální problém mého budoucího já.

Ale to se nestane. Vím, že nemám na to být tou mrtvou kostrou o třiceti kilech, které do vyprahlých žil proudí fyziologický roztok. Pokud vím jak ovládat své tělo, pak vím jak ovládat tohle. A tak hluboko nespadnu.

Budu jen tím, čím jsem byla dřív, předtím, když zákony přibírání měly příliš krátké prsty na to, aby mě chytily, nehledě na množství čokolády a buchet, které jsem do sebe cpala. Stačí jen trocha kontroly, a viola! Zázrak. Zase budu tou křehkou, štíhlounkou dívenkou, jen teď budu lepší. Tenkrát jsem chtěla být neviditelná. Teď chci, aby se dívali. Chci, aby mě viděli. Donutím je dívat se.

Jejich oči mi dají pocit vítězství, stejně jako to číslo na etiketě mého oblečení. Budou to jejich obdivné pohledy a lichotivé poznámky, co mě nasytí. Bude to božské.

Chcete se dívat?

snowchild